Za výjimku možno považovati jeřáby, které se samy nikdy nepohybují, jako jsou pevný jeřáb kozový (kozlíkový) a pevný jeřáb kabelový. Tyto jsou spíše pouhá lešení pro pojíždění vozíku, nežli jeřáb v obecném slova smyslu.
Směrnice konstrukční: protože se jeřáb pohybuje a k jeho pohybu je třeba tím větší práce, čím je sám těžší, je základním požadavkem konstrukčním :
Druhé dvě směrnice plynou ze směrnice prvé. Aby jeřáb mohl býti co nejlehčí a aby současně mohl ovládati plochu i prostor co největší, je také třeba, aby pokud možno byly rozměry součástí jeřábu co nejmenší. Proto se často volí raději lepší, byť dražší materiál, jen aby se těmto požadavkům vyhovělo, neboť oba dva dávají úsporu sil pohánějících a tím zlevňuje provoz a to trvale na celou dobu trvání jeřábu, tedy často i na desetiletí. I když se často, neprávem, hledí jen na cenu pořizovací, tj. na vložený kapitál a jehozúročení, a opomíjí se bráti v úvahu i cenu provozu, nesmí býti zapomenuto, že často zvětšený náklad na splnění uvedených požadavků také bývá - i když ne zcela - vyvažován.